Veřejná debata o svobodě projevu a jejích limitech v současné době. Debata se uskuteční dne 14. října 2013 od 19:00 do 21:00 v Kavárně Mlynská. Proběhne v anglickém jazyce. 

Pozvání přijali: 

Roman Joch, ředitel Občanského institutu

Ondřej Liška, předseda Strany zelených

Alan Miller, ředitel NY Salon

Tereza Stöckelová, socioložka - Sociologický ústav AV ČR.

Debatu povede Angus Kennedy, ředitel pro vnější vztahy Institute of Ideas. 

Organizuje Institute of Ideas ve spolupráci Agora CE.

Téma:

Česká republika zaručuje svobodu projevu, ale existuje narůstající počet výjimek, které nejsou v souladu s trendy řady evropských zemí. Jedná se například o zpochybňování genocid, nenávistné projevy namířené na národy nebo menšinové skupiny a projevy, které narážejí na národní bezpečnost, individuální práva, veřejné blaho či morálku. V roce 2009 zakázal „náhubkový“ zákon médiím informovat veřejnost o obětech či pachatelích zapojených do trestné činnosti, až do doby, dokud rozhodne soud o tom, že je to ve veřejném zájmu.

Novináře ve Velké Británii zatýká policie během ranních razií v souvislosti se skandály s odposloucháváním telefonů. Labouristická strana a zpráva vypracovaná Leveson Inquiry volají po přísné zákonné kontrole tisku. Navzdory tomu, že Velká Británie garantuje svobodu projevu dle článku 10 Evropské úmluvy ochrany lidských práv, seznam výjimek je stejně dlouhý jako ruka zákona a zahrnuje široké kategorie jako třeba urážka, zneužívání, vyhrožování a chování, které obtěžuje a znepokojuje. Existují zákony (a jejich dopady v trestním stíhání) pro rasistické projevy, podněcování k nenávisti, oslava terorismu a dokonce čtení tzv. teroristických materiálů jako například manuály k výrobě bomb. Velká Británie je nechvalně známá svými nelítostnými zákony o urážce na cti a zákazy, které neumožňují zobrazení tabákových výrobků v reklamě. A to jen, co se týče, zákonných omezení svobodného projevu v obou zemích.

Neformální omezení, včetně autocenzury a politické korektnosti, sahají mnohem hlouběji. Jsou omezení svobodného projevu nezbytná? Fungují jako civilizační rámec, který brání zneužívání moci ze strany zájmových skupin ve společnosti, jako jsou třeba nesnášenlivá většina či mediální magnáti? Nebo jsou tyto omezení svobody projevu všech lidí nepřijatelné? Pokud mají existovat pravidla, kdo o nich rozhoduje? Odborníci nebo veřejnost? Právníci nebo politici? Menšiny nebo většiny? Svoboda projevu – kdo rozhoduje?